Po dlouhé době tu je zase nějaký report, ačkoliv to nebude úplně povídání moc z dění aktuálního, i když to samozřejmě taky, ale spíš bilancování nad posledním rokem. Ten nebyl nijak oslnivý, jednalo se spíš o plácání v blátě a možná i proto vznikl tento report.

PORUBA – SLAVIA

Na toto Vánoční utkání jsme se všichni dost těšili. Ani ne tak kvůli soupeři, ale spíš, že si tak nějak odfrkneme po Vánočním shonu, zafandíme si a užijeme si trošku legrace. A byl zde další důvod, pokusit se trošku nakopnout kotel, který v této sezoně hodně stagnuje. Chtěli jsme vsadit všechno na jednu kartu. Vydali jsme na sociální síti prohlášení, ve kterém žádáme o fyzickou podporu kotle a přikládáme v něm důvody, proč v momentální situaci nemůžeme pokračovat. Zde je celé znění pro ty, kdo zmíněný text nečetli.

Možná vám neuniklo, že v posledních týdnech, možná měsících působí a je náš kotel za očekáváním. Situace je taková, že organizované fandění organizuje hrstka lidí ze skupiny HF a i ti kvůli rodinným a pracovním povinnostem nejsou schopni být v plném počtu na každém utkání a zajistili tak potřebnou podporu hráčům na ledě.
VÝCHODISKO?
Bez aktivní a fyzické podpory dalších to nejde! Chápeme, že každý má to své teplé a útulné místečko na stadioně, kde si užívá utkání našich borců, ale hlasitá podpora svého klubu je také důležitá! Podpořte hráče přímo v kotli a po celý zápas, přijďte fandit a dopřát hráčům podporu, která je bude hnát za vítězstvím. Pojďme dát heslu MY JSME PORUBA tvář! Můžeme to ukázat už v domácím Vánočním utkání se Slavií! Nenechte se prosit, takhle to dále nejde.
POKUD ZMĚNA NEPŘIJDE?
Aktivním lidem už pomalu dochází nadšení a chuť. Jsme lidé, co milují svůj klub, jezdí za ním někdy i napříč republikou a mnohdy riskují pro klub i nějaký ten šrám. Snažíme se fandit, co nám síly stačí a to mnohdy v hodně bídném počtu. Mnohdy jsme terčem posměchu, jiní nás obdivují, že to nevzdáváme. Nyní jsme ale na rozcestí… Pokud nebudeme cítit podporu i dalších, budeme nuceni ukončit organizovanou podporu. Toto rozhodnutí není ukvapené, ale je za ním několik týdnů diskuzí. Hesla jako MY JSME PORUBA, či SPOLEČNĚ ZA PORUBU nám v tuto chvíli přijdou jen jako prázdné fráze, bohužel. Sami už to dál táhnout nemůžeme a nechceme. Je nám jasné, že to nejvíc odnesou hráči a to nás opravdu mrzí. Stále však věříme, že k tomuto radikálnímu kroku nedojde! Pojďme na Slavii utvořit opravdový kotel! A nejen na Slavii, ale i v dalších utkáních! Držíme se na předních příčkách, výsledky jsou nejlepší v historii Porubského hokeje a podle toho by měla vypadat i podpora na tribuně! Porubáci, pojďte fandit s námi!

Možná jsme byli naivní, když jsme doufali, že osud kotle nebude některým lidem lhostejný, ale o tom později. Asi týden před utkáním nás kontaktuje vedení skrz našeho kamaráda s tím, že by chtěli zapojit stadion do atmosféry a budou rozdávat ke vstupence tleskátka. Ač nejsme úplně nakloněni této formě podpory, protože každý má ruce a může tleskat bez kusu papíru, přeci jen svolíme a slíbíme pomoc v tom směru, že lidi zkusíme nějak nakopnout, aby s tím třískali. Jako odměnu jsme vyfasovali 20 lístků na utkání a 700 Kč na pivo. Pro někoho možná úplatek, pro nás pomoc do čapky, jelikož pivo jsme oželeli, respektive koupili si za své a lístky zpeněžili pro sebe a věrné fandy za 50 Kč. Tímto děkujeme vedení za Vánoční příspěvek, určitě s penězi naložíme ve prospěch a dobré jméno Poruby!

Před samotným utkáním si dáváme klasicky sraz v úzkém kruhu, kdy většinu času věnujeme sháněním alkoholu, jelikož ve svátek bylo všude zavřeno. Naštěstí Poruba je plná večerek a tak o pitný režim je nakonec postaráno. Vypije se, co se do nás vejde, zbytek odkládáme na přestávky a už musíme chvátat před stadion pro slíbené vstupenky. U pokladen to vypadá celkem nadějně, tvoří se dokonce fronty a to nám dává naději, že možná návštěvnost nebude úplně zlá. Omyl, 620 diváků je dost za očekáváním. Naše návštěvnost je tragická, to si prostě nalijme čistého vína. V době, kdy sousedský klub z Moravské strany hraje hovno a za šílené vstupné, by si člověk řekl, že by někdo mohl přijít na mnohdy solidní hokej za 80 korun. Neříkám, že poslední výkony mančaftu jsou kdovíjaké, ale podstatnou část zahajovací části sezony jsme se drželi na špici a zaslouženě si kluci vybojovali postup do první osmičky, kdy druhou část sezony hrajeme už jen se soupeři z první poloviny tabulky. Bohužel, ani toto není dostatečné lákadlo. Chyba není ani v marketingu klubu, který se dost zvedl a reklamních poutačů na jednotlivá utkání je dost. Uvidíme, jak tomu bude v play-off, ale z toho klub živ nebude…

Nás ale hlavně zajímá náš počet v sektoru. Tajně a vlastně i nahlas doufáme, že náš apel nebyl jen výkřikem do tmy a opravdu nás podpoří někdo další. Při našem příchodu to tak ale nevypadá. Vidíme známé tváře a novou žádnou, i tak na začátku utkání je v sektoru cca. 30 hlav a se začátkem zápasu rozjíždíme celkem slušnou, ba nadprůměrnou podporu. Tu však neopětují hráči na ledě, kteří vypadají jako by se přežrali řízků a salátů. Hokej stojí prostě za hovno, ale my fandíme, co nám síly stačí. První třetina je dobrá, však s druhou částí přichází klasický nešvar, kdy se někteří už do sektoru nevrátí. Je to zápas co zápas. S každou přestávkou ubude pár hlav a tak mnohdy je na konci utkání i menší polovina z počátečního stavu. V našem počtu naprosto nepochopitelné plivnutí do xichtu jak nám, co se snažíme o podporu po 60 minut, tak i hráčům, kteří na naši podporu spoléhají. Naše flustrace je nejvíc cítit během druhé třetiny, kdy na jednu stranu opustilo několik lidí sektor, na stranu druhou se tam přidalo několik mládežníků, zřejmě z nějakého kmene sídlícím na Dělnické ulici. Nevím, jak bych to napsal politicky korektně, snad většina pochopí. To ještě víc nasírá několik lidí a rozhodnou se nefandit s nimi pospolu v jednom sektoru. To má nakonec za následek vyhoštění kmene z kotle. To probíhá úplně v klidu, kdy je zmíněným jen řečeno, že mají odejít a ti beze slova takto učiní, stejně tak jejich kamarádi. Po tomto povzbuzení se náš support opět rozjíždí naplno, ačkoliv v tu chvíli snad v 15-ti lidech. Fanatismus to je ale maximální a tak je rachot snad větší, než když nás bylo 30.

Zápas končí zaslouženou prohrou, ale i tak poděkujeme hráčům a po jejich odjezdu se věnujeme pozdravu hostujícím fanouškům, kteří k nám poprvé vyjeli nějak uceleně a snažili se fandit. Bylo jich asi 8 a evidentně fandili po celý zápas, k nám je však slyšet nebylo. Nutno dodat, že Slavia je jeden z mála týmů, kam vcelku pravidelně jezdíme a to i na naše poměry v dobrém počtu. Hosty nemáme v plánu nijak inzultovat, jde o normály, spíš nás baví trošku poškádlit ochranku, která se tuto sezonu trošku nudí. I to je ale výsledkem vývoje, v kterém nyní jsme. Rozcházíme se a máme co probírat, protože výzva, do které jsme vkládali naděje byla zbytečná. A jak jsme se rozhodli naložit s kotlem? Reportu ještě není konec.

HAVÍŘOV – PORUBA

Hodně špatně se píše report ze zápasu, z kterého si člověk pamatuje jen málo a výjezd do Havířova je jedním z takových. Už dlouho dopředu je jasné, že to bude po dlouhé době výjezd s velkým V. Nejde ani tak o počet jako o zábavu a zážitky. Vše začíná na Svinově, kde je sraz, však pro jednoho z nás, bydlícím v Havířově začíná výjezd už tam, kdy jede na sraz do Ostravy, aby si užil výjezd se vším všudy. Nedočkavci už jsou na místě hodinu před odjezdem a popíjí v chladném počasí vše, co má volty. Je jasné, že už při odjezdu bude nálada na maximu. Schází se nás asi 16(+-), ale těsně před odjezdem teprve budíme jednoho fanatika, který zaspal, ten však okamžitě sedá na tramvaj a míří na Vítkovické nádraží, kde má náš vlak další zastávku. Máme ale velký úkol, zdržet vlak nejméně o 2 minuty. První plán je takový, že budeme čekat ve Vítkovicích, nakonec jsme dobře zvolili už Svinov, kde úplnou náhodou jednomu z nás padá peněženka na nástupiště a celá se rozsypala. Značně nervozní průvodčí je na druhém konci vlaku a vyhrožuje, že odjíždí, zálohy jsou však ve dveřích. Průvodčí nakonec nezbývá nic jiného, než se projít až k nám, to už máme ale úkol splněn a pokojně nastupujeme do vlaku. V něm se rozjíždí neřízená konzumace alkoholu, což se vymyká už ve Vítkovicích, kdy letí na nástupiště nějaké petardy. Na nástupišti ale byla i policie, zřejmě kvůli MS juniorů v hokeji a tak nastupují za námi do vlaku a jedou až do Havířova. Probíhá pouze jedna kontrola, jak jinak než kvůli chlastu, jinak jsou celkem v klidu a ani jim nějak nevadí náš zpěv. Ačkoliv nám vyhrožovali ohledně chlastání, tak chlastáme dál, ale už ne přímo před nimi a vodku jim už nenabízíme.

Z vlaku se většina spíš vybulí, než vyjde a tak se jen vyfotíme a jdeme na autobus. V MHD se chováme překvapivě slušně, až se divím, že to vůbec umíme. Jeden z nás zkouší něco zazpívat, ale starší spolucestující ho okamžitě zarazí slovy ,,drž hubu!“. Pán je označen za zrádce a kontráše a to se s ním veze jednu zastávku, kdy vystupujeme kousek od známé hospody Lenin. Ihned létají vzduchem další dělobuchy, ale policie nikde. Hromadné chcaní, lehká alkoholová potyčka a jde se dál. Občas zazpíváme, ale spíš šetříme síly na stadion, na který přicházíme překvapivě včas.

Přivezli jsme dvě vlajky, Porubáci a HF, tvoříme nějaký útvar a od úvodního buly fandíme úplně na maximum. Domácích je v kotli o trošku víc než nás, ale pokud nevyužijí svou pravou stranu, neslyšíme je. 16 zákazů na hokej dělá své a tak to není v žádném případě k smíchu, ale k pláči. Jedno se jim musí nechat, že to nezabalili a i přes nucenou neúčast hlavních postav jedou dál. My několikrát posíláme hlasité ,,Pozdravení do vězení“ a podporu pokřikem dostává i jeden zavřený člen HZ. Jelikož většina těch, co hájili přátelství Poruby a Havířova jsou za mřížemi nebo mají zákaz, tuto sezonu tak nejdou slyšet společné pokřiky obou táboru. Jak to bude dál na trase Havířov – Poruba je tak pouze ve hvězdách. Pár osobních vazeb je, ale už to není, co to bývalo. Momentálně jde mezi našimi tábory pouze o smír, nikoliv o nějaké blízké přátelství a tento vztah je například na úrovni vztahů se Vsetínem.

Dění na ledě nějak nesledujeme, je to bojovné, ale z naší strany nijak atraktivní. V druhé přestávce si povzdechneme, že to je super výjezd, ale chybí tomu oslava branky. To se nám vyplní v poslední třetině hned dvakrát, ačkoliv jen jedna radost byla úplná. Druhá branka nebyla uznána, ačkoliv ze záznamu nikdo nějak neviděl důvod neuznání. Chuj s tym, dvakrát jsme naprosto explodovali a to dalo tomu výjezdu pořádnou tečku.

I přes prohru si užijeme s hráči děkovačku jako při výhře, což hráči překvapivě akceptují a užijí si konec pro nás skvělého utkání. Pak ještě něco prohodíme s domácími, respektive se zbytkem, co zbyl a chtěl si s námi zakřičet. I to byl důkaz, že už to není, jak bývalo a následně se rozcházíme. Jedni odjíždí autem, jiní míří na vlak, další za alkoholem. Výjezd to byl asi nejlepší v roce 2019. Kdo se na něj vysral, může jen litovat a naříkat, jaky je zdechly chuj.

Nyní se dostáváme k závěrečnému hodnocení a k tomu říci, co bude dál. I přesto, že poslední výjezd byl skvělý a v některých zavládlo nadšení, je potřeba si nalít čistého vína (vodky) a být soudní. Nebudeme vinu svalovat na jiné, asi si můžeme za to sami, že jsme nedokázali přitáhnout více lidí do kotle. Bohužel už nejsme sami schopni pokračovat v takové atmosféře. Máme své zaměstnání, své rodiny, kterým se musíme věnovat. Není v našich silách být všichni neustále na každém hokeji a držet podporu Poruby nadále na nějaké přijatelné úrovni. Nechceme, aby jeden zápas to bylo fajn a na jiném bylo v kotli třeba 5 lidí, kteří jsou zklamaní a flustrovaní, že na to jsou sami. Mrzí nás to ale především kvůli hráčům a vedení, protože si naši podporu zaslouží! Naši podporu budou mít vždy, ale je čas, abychom odešli. Řeč je o skupině Hannersdorf fanatics, která od začátku roku 2016, kdy vznikla držela kotel pospolu, ač to nebylo vždy úplně lehké. Přežili jsme těžké časy, zažili spolu postup a tvrdé chvíle ve Vítkovickém azylu. Nekončíme, jen na neurčitou dobu odcházíme na místa, která preferovali všichni ti, které jsme tak často prosili o pomoc. Odcházíme na pohodlná místa a budeme si užívat hru našeho milovaného klubu pěkně v pohodlí, bez nervů. Zda je to konec kotle, či ne? To je na ostatních. Nikomu nebudeme zakazovat fandit, ba naopak! Podpoříme každou snahu, aby na stadioně nebylo ticho a podpoříme ji maximálně! Naše vlajka bude viset, ale už nikoliv vlajka hlavní, která se vrátí, až podpora na stadionu bude jednotná a bude o ni zájem. Potřebujeme si odpočinout a srovnat věci v hlavách. Zda kotel bude za měsíc, či na play-off nebo vůbec není tak o nás, ale o podpoře ostatních. Heslo MY JSME PORUBA používáme, ale původní význam měl být za všechny porubské fanoušky, stejně jako slogan SPOLEČNĚ ZA PORUBU… Toto rozhodnutí je pro nás velice těžké, protože toho času a sil jsme obětovali opravdu hodně. Věříme ale, že toto není konec, ale spíš nový začátek! Třeba se najde někdo jiný, třeba se najde mnoho těch, co vezmou kotel vážně a nenechají jej padnout a budou reprezentovat Porubu, jak si zaslouží. My v této chvíli toho nejsme schopni. Ale třeba nám bude za chvíli smutno a budeme zpět a bude nám jedno, zda nás je 5, či 50.

S pokřikem PRO PORUBU, ZA PORUBU!

– Hannersdorf fanatics –