Předsezónní rozhovor s Lukášem Bajgarem

Před několika týdny jsme na své FB stránce pořádali anketu, s kým by si fanoušci přáli číst předsezónní rozhovor. Ve finále se utkali Jan Káňa a Lukáš Bajgar, kdy ale nerozhodla ani dvě jejich “klání”. Rozhodnout jsme tedy museli my, nebylo to vůbec lehké, avšak z hlediska vztahu k Porubě a dlouholeté aktivitě blízko klubu byl vybrán Lukáš Bajgar!

Ahoj Lukáši, vyhrál jsi v hlasování na fanouškovské stránce Poruby v anketě o předsézónní rozhovor. Překvapilo Tě to? A proč myslíš, že fanoušci vybrali právě tebe po dvou remízách s Honzou Káňou?

Ahoj, pro mě je to jedno velké překvapení. Anketu jsem zahlédl na facebooku až v pokročilé fázi a dost jsem se pousmál, neboť kdyby někdo viděl mé výkony na ledě, nedá mi hlas ani ze soucitu. Zřejmě rozhodlo, že se kolem klubu „motám“ déle, každopádně je to vždy příjemné.

Je známo, že se okolo hokeje v Porubě pohybuješ už hodně dlouho. Vzpomeneš si však na první moment?

První okamžik, na který si přesně vybavuji? Zřejmě na hlášku otce bývalého kapitána Tomáše Kalandry, který na něj z publika křičel: „Tomáši, řekni mu, že je blbec!“ Samozřejmě na sudího, možná to byl Trombík, to už nevím přesně, a protože jsem byl „náctiletý“, přišlo mi to asi vtipné, tak si to pamatuji. A i reakci hráče z ledu: „Víš, že nemůžu…“

Mnoho lidí neví, že jsi byl i aktivním fanouškem. Jezdil jsi na výjezdy. Vzpomeneš si vůbec na svůj první výjezd za Porubou?

Za ty roky bylo výjezdů už tolik, že si na svůj první nevzpomenu, ale dost možná to byl některý ze zápasů ve Frýdku-Místku (ještě v rogalu), nebo v Orlové. A nedá se říct, že by to byl výjezd v tom pravém smyslu slova, tehdy – no, to je často i dnes – se jezdilo v jednom až ve dvou maximálně, když nepočítám různé rodinné členy hráčů. Organizovaný velký výjezd byl pak jak do Kravař na playoff (ale to proto, že porubský zimák hostil nějakou akci), a pak na playoff do Hradce Králové, kam klub dvakrát vyslal autobus.

Zažil jsi už několik generací aktivních fanoušků. Která ti byla nebo je nejblíž a jak se změnila za tu dobu mentalita fanoušků na stadionech?

Měl jsem rád tu „první“, kterou jsem zažil (a kterou si vybavuji), stávala na tribuně D a střídala různé pokřiky Baníku, a tradiční SHK Poruba. A pak se to různě vyvíjelo, byly roky, kdy bylo i během zápasu slyšet na zem spadnout špendlík, byla divoká léta první ligy se Sarezou, a pak ta současná, která v nějaké podobě drží ze všech generací asi nejdéle. Mentalita se změnila dost, kdysi se v Porubě nebál nikdo ze soupeřů projít po hale v dresu s šálou, krom čestných výjimek, nové milénium přineslo Tarzany z Olomouce, Zbrojováky na Kometě, ale i jiné, a s těmi to často bylo dost divoké, mizely vlajky, šály, sem tam někdo dostal pěstí, s příchodem RT TORAX se to párkrát – na můj vkus – táhlo až moc za hranu – miliony policistů, koní a psovodů toho důkazem, ale myslím, že se to zase celé uklidnilo. Jak se mění kotle a generace v nich, jsou vždy tichá místa.

Určitě i dříve nebyli fanoušci všude přátelští. Setkal ses někdy s negativními emocemi? Popřípadě kde tomu tak bylo?

V Orlové to bývalo kdysi „o hubu“, o Olomouci už padla řeč, s Havířovem – a to dost za podpory tehdejšího vedení u Panterů – bývalo taky veselo, v Brně Ostravu nenáviděli vždy (myšleno na Kometě), ale setkal jsem se i se skupinkou chomutovských „fans“ na severu Čech. Jedny z nejlepších fanoušků naopak měli ve Vyškově, ale i Moravské Budějovice byly v tomto sympatické.

Poruba je na hokejové mapě již opravdu dlouho, která éra klubu Ti byla nejblíž?

Já zase tolik ér nezažil, slavné Huťo Muťo mě zastihlo v dětství, takže nejraději vzpomínám vždy na SHK Porubu, žlutomodré dresy a takové to nadšení ze všech stran, ač byly i časy, kdy hráči předstoupili před zápasem s mikrofonem na led, že nemají už ani na puky, bylo to dost rodinné. Každý znal každého, všechny zápasy na ledě vypjaté, nic nebylo profesorské. Samozřejmě pohledem člověka ve vývoji, dnes bych se možná už díval i na tuto éru zcela jinak.

Diváci a fanoušci Tě na hokeji vídávají většinou s fotoaparátem v ruce, fotíš pro klub, jak ses k tomu dostal?

Před mnoha a mnoha lety jsem prostě založil klubu fanweb, oficiální stránky tehdy nebyl, a když je pak i vytvořili, nikdo se o ně nestaral. A s kamarády se vedl tento neofiko web, až jsme se dostali na ofiko web, přirozený vývoj.

Prožíváš dění na ledě jinak s fotoaparátem v ruce, než jako fanoušek?

Myslím si, že často i více než fanoušci, nikdy jsem nebyl typ člověka, co jančí, ale na druhou stranu s věkem to člověk už bere více s nadhledem, takže kolikrát si spíše říkám, proč tak všichni šílí (hráči, fanoušci). A taky mi toho dost uteče, přes ten objektiv člověk vidí strašně málo, a buď sleduje hokej, a nemá fotky, nebo fotí, a vidí jen hráče u puku…

Za těch X let si určitě i vnímal nějakou rivalitu mezi kluby, respektive fanoušky. Liší se tito rivalové od těch dnešních?

Je to méně divoké, myslím,  že éra Tarzanů a jejich napadání Prostějova, a naopak, je naštěstí už pryč. To už byly extrémní situace. A pak Havířov s Orlovou, to taky bylo za pomyslnou hranicí, kdy si ještě řeknete – jo, je to rivalita. Ale šarvátky asi byly vždy, teď se to dost stěhuje mimo zimáky a už to méně schytávají náhodní fanoušci, což je jen dobře.

Jak se díváš na fyzické násilí na hokeji nebo mimo něj? Je to dnes radikálnější a nebo to jen média zveličují?

Násilí jsem nikdy neměl rád, ale když se domluví dvě skupiny, a baví je to, je to jejich věc. Nemám rád, když se napadá někdo, kdo o to nemá ani zájem, prostě je to normální kluk / holka s dresem, co má jen rád / ráda svůj klub. Tak jen proto nemusí o dres (často fakt hodnotný (hraný, podepsaný)) přijít někým, kdo si nekoupí ani tu šálu svého klubu. Dnes je spíše možné vše natočit na mobil a dát na youtube, takže se ví hned o všem, kdysi člověk jen viděl krev na záchodcích, takže věděl, že se něco semlelo.

Co chorea a pyrotechnika? Jaký máš k tomuto vztah?

Chorea k hokeji patří, je to oživení, zvláštně vtipná, motivační. Ale pyro v uzavřené hale odsuzuji – jednak nějaká úcta k hráčům a fanouškům, kteří z toho hokeje chtějí něco mít, a jednak i ti, co si jako hobíci po zápase áčka jdou zabruslit za ne zrovna malé peníze, a jsou v dýmu. Pyro bych nechal někde u autobusu či u vrátnice.

Myslíš, že by zástupci klubu měli být ve větším kontaktu s fanoušky?

Měli, ale i neměli. Pokud oba tábory plní, co si dohodly, pak ano, ale pokud fans překročí domluvu, nemělo by se jim jít za každou cenu na ruku. Ztráta 4 členů kotle je kolikrát lepší, než znechutit si 100 diváků. Ale taky je nutno si říct, že je rozdíl vztah s fanoušky Poruby (kterých je bohužel stále málo), a třeba ve Vsetíně, kde se pracuje s tisíci lidmi a kde ta snaha má šílený dopad na návštěvnost.

Máš ještě nějaký oblíbený klub v Česku, krom Poruby, který sleduješ a je Ti sympatický?

Kdysi to byli Králikáři Krásné Pole, ale ti už městský přebor nehrají. Po očku sleduju BO Ostrava, ale už není tolik času na ně pravidelně chodit.

A co fanouškovské tábory? Jsou Ti v Česku nějaké sympatické? A naopak, které Ti jsou sympatické méně?

Nikdy mi nepřirostla k srdci Kometa, resp. jejich ultras fanoušci. Jinak tu scénu zase tak nesleduji, dnes jsou ty tábory dost zaměnitelné, všude je nějaký Kinder kotel, kotel, potížisté a diváci, nedá se říci, že v dnešní době někdo vyloženě byl v hokeji odlišný.

Hodně se propírá na stadionech i politika. Různé tábory jsou různě orientovány. Některé to dávají najevo víc, některé méně. Myslíš, že politika na stadiony patří, či nikoliv?

Politika je součást života, když má někdo potřebu se vyjádřit, ať se vyjádří. Slušně. Někdo místo času s rodinou jede sledovat Kluse na Václavák, někdo zase řekne na zimáku transparentem, že ten a ten je to a to.

Kdyby Tě někdo z aktivních fans pozval na společný výjezd, nezvážil bys ještě to zkusit a pořádně se pobavit a zafandit?

Možná na stará kolena, teď jsem rád, že stíhám vůbec domácí zápasy na úkor rodiny a všeho.

Možná je to tajemství, ale údajně chystáš knihu o hokeji v Porubě. Kdy se ji fanoušci dočkají?

Tajemství to není, x lidí o tomto ví, a spousta se už pár let ptá, kdy to bude. Ale je to těžké, nejsme Vítkovice, jsme jedním z desítek klubů, které tehdy na Ostravsku vznikly, a informovanost v médiích je pak tímto ovlivněná. Když si člověk sedne na 5 hodin do archívu, vytáhne místní tisk z 60. let, dozví se o Baníku, VŽKG a závodech do vrchu první, poslední, ale o Porubě se dozví třeba i výsledek. Někdy i střelce. A někdy dokonce součet branek po třetinách koresponduje s konečným výsledkem utkání. Materiálů mám tak z 90%, trápím se s jednou desetiletkou, kde, krom výsledků, nemám absolutně nic. A trápím se s tím už pomalu 12 let. Letos udělám poslední pokus, jak informace získat. A když nezískám, bude text nekompletní, ale uzavřu ho letos. Otázkou je, kdy to vydat (a za co), když nejbližší kulaté výročí je až za tři roky, případně 2020, kdy slavíme 10 let s RT TORAX.

Díky za rozhovor! Chtěl bys na závěr něco vzkázat fanouškům?

Zvěte své známé a kamarády na zápasy Poruby, kluci si to zaslouží. A ač nejsme extraliga, zápasy jsou mnohdy koukatelnější 🙂

 

 

Previous

Návrat domů: Poruba-Benátky

2 Comments

  1. Jarmil

    Děkujeme za krásný rozhovor!

  2. Miroslav Kolář

    Parádní rozhovor a myslím, že i tohle poučí fanoušky a příjde jich více.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén