Po postupu do 1.ligy jsme byli plni nadšení, měli jsme mnoho plánů, mezi kterými byly i výjezdy za hranice našeho kraje. Jak už se tak stává, u nás velmi často, byly to jen plány a at‘ už jsou důvody jakékoliv, zůstalo jen u plánů a silných řečí. Sezona se přehoupla do své druhé poloviny a my si můžeme odškrknout !!1!! delší výjezd, na Slavii… Náš počet aktivních fanoušků je stále nižší, svůj konec ohlásila i jedna ze dvou skupin působících na Porubě (více níže), tudíž se momentálně vyhlíží pouze návrat z Vítkovického azylu domů, do Poruby, který má už své pevné datum 28.12. v zápase s Benátkama. Ač jde z fanouškovského hlediska o soupeře neatraktivního, tak věřím, že to dlouhé čekání na návrat udělá své a zápas snad bude novým odrazovým můstkem do zbytku sezony. Narovinu ale je třeba říci, že s počtem výjezdů a lidí na nich to asi nic neudělá…

Přerov – Poruba

Na toto utkání čekáme 3 roky! Neustálé výtky hanáků, že jsme k nim ještě nepřijeli chceme rázně utnout a tak i přes pondělní termín chceme vyjet za každou cenu, klidně i v hrstce lidí. Výjezd je avizován dlouho dopředu, ale jak už to tak bývá, můžeme se o něčem bavit klidně půl roku a výsledek lepší prostě nebude.

Od počátku srazu na Svinově je jasné, že to bude jiné než jindy. Nálada není tak dobrá, jak tomu většinou bývá, nikdo nemá nějaké velké zásoby alkoholu a ač se vyhlásila akce, že kdo bude mít s sebou flašku Hanácké vody, dostane nálepky, tak tuto akci využil pouze jeden účastník zájezdu. Všichni jsou už na Svinově myšlenkama v Přerově, už se řeší, co bude až bude… Nakonec se nás schází na naše poměry vcelku slušný počet, 25 hlav.

Cesta vlakem probíhá v naprostém klidu, žádný pokřik, žádné chorály, žádné excesy. Říkám si, jedu vůbec s Porubou na výjezd? Přestup v Hranicích si většina krátí kouřovou a už přestupujeme na osobák do Přerova. Po příjezdu na nádraží v Přerově si něco rychle zakřičíme, ale pak zase klid. V doprovodu jednoho antonu a jednoho policisty míříme na zdejší zimák. Máme s sebou ale jednoho invalidu a tak nám poměrně krátká vzdálenost trvá skoro hodinu a je nám jasné, že přijdeme na hokej pozdě. Nějak se dozvídáme, že v ulicích je aktivní asi 15-ti členná skupinka domácích, která si na nás asi brousí zuby a tak čekáme, z které uličky na nás vyběhnou. Náš doprovod není nikterak velký a pro rychlou akci zde byl určitě prostor a mnoho únikových možností, jak se ztratit ve tmě. Kéžby měli někdy Přerované takový doprovod z vlaku u nás v Porubě 🙂 . Nicméně nikde nikdo…

Když se blížíme ke stadionu, vidíme již v dálce skupinku asi 15 lidí oděných v černém. Domácí! V tuto chvíli je to pro většinu z nás jako červený hadr pro býka! Okamžitě začneme zpívat klasiku – ,,Na čo kukate k.rvy ž.do.ské!, na což domácí začínají poskakovat jak kozy a ve chvíli, kdy v pohodě mohou oběhnout pár stojících policistů, tak raději skáčou za nimi a pokřikují blbosti. Naše strana je aktivnější a zkouší naběhnout, ale domácí se stále nemají k tomu jít vstříc a tak nabíhá policie a oba tábory rozděluje. My se dáváme k našemu vchodu, zatímco domácí stále poskakují za policií…

U bočního vchodu pro hosty zakupujeme lístky, procházíme důkladnou kontrolou a míříme divnou cestou směrem na stadion, kde už probíhá 1.třetina zápasu. Okamžitě spouštíme support a věšíme vlajku HF. Chvíli dobře fandíme, ale postupně to víc a víc padá, protože většina tak nějak cítí, že se něco bude dít. Na konci první přestávky spatřujeme skupinku zahalených domácích postávat u plotu našeho sektoru a opět je trochu pobudíme k akci. A zase se chytli! Začínají kopat do lehkého plotu, naše strana se formuje a čekáme, jestli budou chtít jít až k nám nebo ne. Nenabíháme, prostě stojíme ve formaci před ochrankou. Ochranka je v tuto chvíli až nezvykle klidná, jen stojí a čeká. Je jim asi jasné, že domácí prorazit nechtějí. Opět měli možnost vybrat si jednodušší cestu, než lomcovat dva ploty, ale ono to přeci jen vypadá dobře, že jo. Když už nás šaškování domácích začíná nudit, tak uděláme pár kroků vpřed, načež ochranka opět velmi v klidu sděluje, at‘ se na ně vysereme, že to nemá cenu. Chování zdejší ochranky pro mě bylo velkým překvapením a to v pozitivním slova smyslu. Čekal jsem provokace, čekal jsem, že ve chvíli, kdy budou moci, tak si praští. Nestalo se tak a možnost v jednu chvíli měli a nekrotili silou ani ty nejhouževnatější z nás. Opticky vypadali velice solidně a nejspíš bychom tahali za kratší konec, ale i přesto nic.

Zápas moc nesledujeme, stále čekáme, že domácí přeci jen mají svůj stadion dobře zmapován, třeba jako my, a někde něco zkusí, ale do našeho odchodu už se nic neděje. Ten odchod je bohužel hodně brzký a to v přestávce po 2.třetině, kdy vyrážíme na vlak, abychom nemuseli mrznout 2 hodiny v tomto nehezkém městě prolezlém špínou. Ačkoliv vlak jede téměř za hodinu, máme s sebou invalidu se sádrou, na kterého musíme brát ohled a mít tedy dostatečnou rezervu.

Některým to ale nedá, a tak využíváme kontaktu, který se nám naskytl, protože jeden kluk z Přerova chtěl s námi na Porubě fungovat a nyní byl ve skupince poskakujících. Kontaktujeme tedy skrz něj domácí, zda by neměli zájem o nějaký ten soukromý taneček, ale dostává se nám negativní odpovědi, že jsme se měli ozvat dřív… Je trošku k zamyšlení, že ještě během utkání, na domácí půdě, s vědomím, že přijedeme, dokáže někdo takto formulovat odpověd‘. Před zápasem dělat ramena, na stadioně dělat ramena a pak když může dojít konečně k vyřízení dlouholetých sporů, tak nic. Další polemika asi postrádá smysl.

V klidu docházíme na vlak a jedeme přímým spojem do Ostravy, kde se rozcházíme. Ve vlaku sledujeme konec zápasu, který kluci na ledě zvládli a odčinili tak “domácí“ potupnou prohru.

Krátce k domácím fans… Stadion byl na pondělí vcelku solidně zaplněn, kotel jsem čekal početnější a hlasitější. Hokej tu je jinde, než u nás a lidé ho prožívají, tudíž se do fandění přidává i zbytek stadionu. Padá pár nadávek, ale překvapivě zrovna hanlivé pokřiky nejsou nijak hlasité a jen pár je srozumitelných k nám na druhou stranu. U nás je to bohužel naopak. Nadávky křičíme z plných plic, zatímco podpora mužstva je často až žalostná.

Hned po výjezdu do Přerova nás měl čekat výjezd do Prostějova. Dva týdny dopředu zkoušíme sehnat mikrobus, jelikož víme, že autobus nemůžeme naplnit. Mikrobus jsme ale nesehnali a s příhledem na výjezd měsíce (Přerov) před 4 dny se do Prostějova nevydáváme. Můžeme si klidně přiznat, že 0 v sobotním termínu je naší ostudou, ale v momentální situaci to je prostě jen důsledek. Věříme, že se na nás domácí těšili, když už během naší návštěvy Přerova šacovali své město. Snad je příště nezklameme…

Na začátku reportu jsem psal o rozpadu jedné skupiny působící na Porubě. Je až příhodné, že o tomto budu psát v souvislosti s Přerovem, jelikož jak bylo psáno v jednom z našich článků, vznik této skupiny se pojí také s Přerovem. Svůj konec ohlásila skupina Bad Boys Poruba (BBP), která založila novodobou éru kotle. BBP stáli za většinou optických prezentací, v ulicích pak válčili za porubské barvy. Již z těchto faktů je jasné, jaká to je pro Porubskou scénu ztráta, ačkoliv aktivita v posledních měsících již nebyla tak velká, zejména díky počtu členů, kteří zbyli. Po dlouhém zvažování tedy oficiálně končí aktivitu, z čehož plyne, že momentálně na Porubě nepůsobí žádná organizovaná chuligánská skupina.

Havířov – Poruba

Druhý výjezd do Havířova, opět pracovní den… Los nám v tomhle moc nepřál a již týden předem se kupí omluvenky. To torzo, které vyjelo čítalo nakonec 10 osob, ale nikdo si s tím nějak nelámal hlavu. Do Havířova to totiž není o nějakém soupeření, ale o zábavě, což je jasné už od první minuty. I přes pracovní den je alkoholu dostatek a hlavně nás čekala premiéra nového bubnu!

Většina jede vlakem, já čekám v Havířově, kde už mě okukují dvě hlídky policie. Nějak to neřeším, v chladném počasí se zevnitř zahřívám a čekám na zbytek. Vlak má zpoždění a tak mám vypito do jejich příjezdu a je mi pěkně teplo. Sedáme na autobus a jedeme směr zimák! Vystupujeme dřív s tím, že to vezmeme ještě přes Kaufland pro pitný režim. Naší hrstku doprovází anton, ale nějak je ignorujeme. Bavíme se, zpíváme, řveme. Po čas cesty by si kdokoliv mohl říci, že to my jsme ta zvěř a nikoliv domácí. Máme půlhodinu, stáhneme další láhev a míříme na stadion, kde věšíme už klasicky jen vlajku HF.

Od začátku, i přes náš malý počet, rozjíždíme solidní doping, kdy při řvaní většině div nevylezou oči z důlku! Tohle mě baví, vzájemně se hecujeme, at‘ fandíme stále víc a víc. Neskutečný fanatismus, který jsem dlouho nezažil! Jako bychom byli v totálním transu! Jestli fandil jen domácí kotel nebo celá hala, my to absolutně nevnímali.

V přestávce jdeme pro změnu do Lidlu, opět pro zásoby. Té energie bylo vydáno hodně a tak je třeba dobít baterky. Druhá třetina má z naší strany už i slabější místa, ale stále si držíme v našem počtu dobrý standart. Na ledě probíhá asi vyrovnaný hokej, stav to aspon ukazuje – 1:1.

Druhá pauza je opět o dobití energie a přátelské konverzaci s domácími. Poslední perioda a my se vracíme zpátky do transu, občas díky tomu přichází i na řadu nějaká ta demence, ale to se muselo čekat. Některé pokřiky a popěvky asi nebyly vhodné, v tu chvíli ale jakoby jsme byli v jiné dimenzi. Těsně před koncem dávají kluci rozhodující gol a naše radost je na maximu! Skáčeme na sebe jakoby jsme postoupili do extraligy a řveme na všechny strany. Takové emoce jsem dlouho nezažil, asi naposled v baráži o 1.ligu. Ačkoliv jde o zápas přátelských klubů, je to derby a vítězství na ledě prostě těší dvojnásob a nemá to vliv na vztahy mezi fanoušky obou klubů. Užíváme si děkovačku, už z posledních sil, poděkujeme hráčům za bojovný výkon a nakonec ještě vyvoláme hlavní postavu většiny vítězství, Danka Dolejše! Ten hází rybičku, děkuje nám a odjíždí do kabiny a my odcházíme ven.

Po utkání jdeme s páru domácími do blízkého podniku, za nebývalé asistence policie, kde se dobře bavíme. Někdo odchází dřív, někdo později…

Navzdory bídnému počtu mohu říci, že to byl jeden z nejlepších výjezdů za dlouhou dobu, ale to je v Havířově téměř vždy. Škoda jen, že takto fanaticky nedokážeme fandit pokaždé. Domácí kotel byl sympaticky početný, fandili po celý zápas, občas se jsme se doplnili v pokřicích. Byl to velmi povedený zápas a už se těším, až v sobotním termínu přijede Havířov k nám do Poruby!

Co napsat závěrem? Není třeba to nějak protahovat, prostě jebat Přerov!