Sezóna se čím dál víc blíží a již za týden startují přípravná utkání. Pro předsézónní rozhovor jsme si vybrali rovnou dvě ústřední postavy porubského kotle, bubeníka (A) a spíkra (D). 

Jak dlouho chodíš na hokej v Porubě a jak dlouho jsi aktivní v kotli?

A: Na Porubský hokej chodím strašně dlouho. Vše začalo, když mě v šesti letech taťka poprvé na něj vzal, bylo to na první ligu a soupeřem tehdy ještě Sarezy Ostrava byl Beroun. Výsledek zápasu si už nepamatuju.. A moje aktivita v kotli je od novodobého vzniku, který se píše v roce 2011.

D: Poprvé jsem na hokeji v Porubě byl už hodně dávno, jako malý kluk ještě za éry Sarezy. Tuším, že to bylo proti Rosicím. Aktivní v kotli jsem od roku 2014, kdy se dala dohromady nová organizační skupina.

Jak ses dostal k bubnování/spíkrování?

A: Dobrá otázka, popravdě ani nevím. Ale když jsem byl malý, častokrát jsem si pouštěl zahraniční videa různých táborů, protože se mi líbilo jejich podání daného chorálu a ta melodie. No a začal jsem si to vyťukávat do stolu. Já to měl mnohem snažší, protože nás bylo v sektoru opravdu málo a nikdo se k tomu stoupnout si za buben neměl. Tak jsem to zkusil a jsem za ním dodnes.

D: Poprvé to bylo myslím v roce 2016 při absenci našeho tehdejšího spíkra a bylo to v Karviné. Poté jsem měl delší pauzu a vrátil jsem se na tento post až v přípravě na minulou sezónu, kdy jsem u toho zůstal. Byť jsem se nemohl účastnit všech utkání kvůli práci, byl jsem brán za spíkra číslo jedna, ale v této pozici mě mohou nahradit až dva lidi.

Novodobá “éra” porubského kotle začala na přelomu sezóny 2014/2015, byl jsi aktivní i v té předchozí? Pokud ano, změnilo se toho hodně?

A: Jasně. Aktivní jsem byl a změnilo se toho hodně. Byla to taková záchrana před totálním koncem toho, co tam bylo. Ono se tomu upřímně nikdy nedalo říkat nějaká aktivní scéna. Jak jsem zmínil už předtím, bylo nás málo a o věkovém průměru ani nemluvím. Ale důležité bylo, že tam byl alespoň ten základ. No a pak přišlo pár nových kluků s jinačí mentalitou a začali tomu dávat zcela jiný rozměr a řád. Musime být trpěliví, vždyť žijeme v Ostravě a lidi táhnou daleko více Baník a extraligový hokej. Ale věřím, že tento rok se čísla zvýší.

D: Nebyl, ačkoliv jsem na hokej chodil. Nechci se nikoho dotknout, protože někteří lidé pak s námi pokračovali, ale byla to ostuda. Je jen dobře, že se toho chytli noví lidé z tehdy založené skupiny BBP(Bad Boys Poruba) a dali supportu na Porubě nějaký řád a určitou úroveň. Tehdy to byl velký boom, ale očekávání byla větší, než realita. Možná i chybělo trošku pokory, ale každopádně ty začátky hodnotím hodně pozitivně z toho hlediska, že o nás bylo slyšet a byli jsme vidět. Lidé ale přicházejí a odcházejí, někteří bohužel nechtěně díky zákazům, pro jiné to byla jen momentální image. Nakonec zůstali jen ti, co mají Porubu v srdci a pro které to není chvilková zábava. Semkla se užší skupina, která drží pohromadě.

Jak již bylo psáno, Poruba bojuje s aktivními fanoušky, kteří dávají přednost Baníku a extraligovým Vítkovicím. Čím byste rádi přilákali další fanoušky do svých řad? Je pro vás důležitá kvantita nebo kvalita?

A: Přilákat lidi se snažíme už dlouho.. Tuto věc jsme už probírali i s GM klubu, panem Hinnerem, ale řešení jsme nenašli. Tedy ne to, které by ty lidi přitáhlo. Ostatně nás se v sektoru sejde v průměru 20 – 30 hlav na zápas, na výjezdy většinou kolem té dvacítky. Ono se to bude zdát možná nemožné, ale jsou to pořad jedny a ty samé tváře. Občas vidíme někoho nového, ale chce to takových lidí více. 

D: Počty aktivních lidí jsou špatné, nebudeme si nic nalhávat. Ač jsem zastánce kvality nad kvantitou, pár lidí navíc by se nám prostě hodilo. Možná za momentální situaci může netraktivita ligy, možná radikální image, kterou jsme se na začátku prezentovali, možná jedno s druhým. Teď je ale důležité pracovat na tom, aby lidi bavilo chodit na hokej v Porubě. 1.liga je co do celků dost kvalitní a věřím, že lidi hokej do Poruby táhnout bude. Samozřejmě je zde fotbalový Baník, který je fanouškovským fenoménem, ale věřím, že právě jeho fanoušci, kteří budou chtít jít na hokej půjdou na Porubu, už kvůli městské rivalitě s Vítkovicemi.

Jsou nějaké výjezdy nebo domácí zápasy, které vám utkvěly nějakým způsobem v paměti a rádi(nebo i třeba neradi) na ně vzpomínáte?

A: Rozhodně mi budou chybět výjezdy do Nového Jičína, ne ani kvůli soupeři, ale do Nového Jičína jsme cestovali tak, že jsme přestupovali v Suchdolu a poté jsme nasedli na motorák do Jičína. A ty příběhy, které se tam vždycky udály, no stálo to za to.

Co se týče ale počtu, tak nejlepší výjezd pro mě byl úplně ten první do Kopřivnice, kdy jsme zajížděli vlastně na půdu neznámého soupeře, v počtu myslím 45 hlav. A nechybělo tomu vůbec nic. Pyro, skvělý support podtržený vítězstvím na ledě. Poté náš nejlepší počet do Opavy, kde se to také pohybovalo kolem 40-ti hlav, doplněno přáteli z Havířova. A tam tomu také nechybělo nic, včetně riotu na tribunách a nejlepší výjezdovou etapu uzavřu posledním výjezdem druhé ligy v baráži o tu ligu první. Počtem jsme nijak neoslnili, ale prohrálo se o gól a znamenalo to postup zpět. 

Co se nejlepších domácích zápasu týče, je jich několik, ať už se Vsetínem, kdy jsme ještě společně bojovali v druhé lize, nebo v roce 2016 rozhodující zápas na domácím ledě proti Hodonínu o postup mezi nejlepší čtveřici, kdy jsme před třetí třetinou prohrávali 1:3, málo kdo věřil v obrat, ale přesto se to povedlo a fantastickou třetí třetinou, kterou jsme vyhráli 5:0 jsme propluli dál. V tu chvíli odletěla málem střecha našeho zimáku. Byl to skvělý zážitek a zápas. 

Nejméně vydařené zápasy byly s neatraktivními týmy, kdy se třeba hrálo u nás a nás se sešlo třeba jen 15. Hodně tomu napomáhal systém soutěže, když jsme s jedním soupeřem hráli třeba 4x do měsíce a nikoho to nebavilo, v tu chvíli se prostě muselo před zápasem vypít dost aperitivu, aby tam byla nějaká ta fanatyčnost.

D: Výjezdů bylo dobrých dost. Určitě je třeba zmínit první organizovaný výjezd nové éry, kdy jsme jeli autobusem do Vsetína. Měl jsem rád i výjezdy do Karviné, kde sice neměli žádné fanoušky, ale ten výjezd měl své kouzlo. Podobné to je třeba i s Novým Jičínem. Ale takový nejspecifitější výjezd byl na přípravu do Prostějova, kde jsme vyrazili v 8 lidech a hned po příjezdu do města jsme bez nějakého respektu začali krojit veškeré domácí symboly, které nám přišly pod ruce… Domácí to ale nenechali jen tak a nakonec se vše vyřešilo tak nějak po chlapsku mimo stadion. Dokonce jsme se pak s některými domácími dobře pobavili a odprovodili nás zpět na stadion 🙂

Z těch domácích bych vybral asi barážové utkání s Brodem, kdy jsme prohrávali těsně před koncem a nakonec vyhráli, byla to neskutečná euforie.

Považujete nějaké celky vyloženě jako rivaly? Na druhou stranu, máte s některými tábory i dobré vztahy?

A: Tak postupem do první ligy je rivalů hned několik. Největším je asi Přerov, se kterým bylo nejedno „kamarádské“ sblížení u nás. Myslím, že si hodně lidí pamatuje na plachtu v našem podání svěšenou z balkonu směřující právě na Přerovský sektor, kteří toto přirovnání neunesli a poté následoval marný pokus o ukořistění naší zástavy. 

Přátelské vztahy určitě máme se Vsetínem, nejednou jsme s Ovcomrdama vypili pár piv po zápasech, ať už po našich vzájemných nebo poté, kdy se na nás přijeli podívat do Valmezu. 

No a o Havířovu asi netřeba hovořit. Přátelství dobře vyvíjející se a myslím, že to půjde jen a jen nahoru. Ještě jednou bych chtěl poslat velký dík do jejich tábora za to, jak nás v minulé sezoně podporovali častými návštěvami a nejednou tak zvýšili naše výjezdové, ale i domácí číslo. My už organizujeme naší podporu na jejich přátelské utkání proti Vítkovicím a tímto vyzývám každého Porubáka, aby na tento zápas vyjel s námi a podpořil tak Havířov sice v přípravném, ale rozhodně ne přátelském utkání!

D: Dlouhodobým a asi i největším rivalem je Přerov. Ačkoliv jsme se spolu dlouho nepotkali, ta nenávist tam prostě je. V posledních letech to byla spíš internetová “válka” Přerova s námi, kdy pokud se něco psalo o nás, ihned začali komentovat přerovští chytráci a honili si své ego. Dalším rivalem je Hodonín, s kterým stále nemáme vyřízeny některé účty (oni ví). Když po dlouhé době přijeli v solidní sestavě a počtu k nám, tak se k ničemu krom útěku neměli. Dále tu je Prostějov, s kterým nějaké velké konflikty donedávna nebyly, ale věci se změnily a po jejich návštěve jednoho z našich výjezdu, kterého se účastnili jen normálové, se situace dost změnila. 

Dobré vztahy, dokonce nadstandartní, máme s Havířovem, kdy se navzájem navštěvujeme na svých utkáních. Věřím, že toto přátelství bude stále silnější. Pak máme dobré vztahy se Vsetínem, tam jde hlavně o osobní vazby a přátelství. S několika tábory jsou pak vztahy tak nějak neutrální.

Na jaké soupeře se těšíte v 1.lize? Ať už z hlediska atraktivity na ledě nebo v hledišti.

A: Frýdek-Místek, Přerov, Prostějov, Kladno, Motor, Havířov a Vsetín..

D: Těším se na blízké soupeře jako je třeba F-M, Vsetín, Přerov a samozřejmě Havířov. Pak se těším na Slavii a to z toho hlediska, že Poruba pocestuje do Prahy 🙂 Celkově asi tu první sezónu bude každý zápas svým způsobem atraktivní.

Budou začínat přípravná utkání, je zde nějaké utkání, na které se vyloženě těšíte?

A: Hodně pikantní souboj bude s Katowicema, kde určitě vyrazíme náš klub podpořit a osobně se těším i na domácí kulisu, nyní myslím souboj v Katowicích. Nevím, jak to domácí mají, jestli budou na tribunách aktivní i přesto že to je přípravné utkání, ale přeju si ať ano. Přeci jen je to Gieksa, která má famozní fanoušky a myslím že to může být dobrý špíl. Doufám jen v to, že ví, kde Poruba leží a že to bude v přátelském duchu, protože co si budeme namlouvat, tam bych nám moc šancí nedával. Potom se určitě těším na přípravný zápas s Vítkovicemi, se kterýma si to rozdáme v jejich tréninkové halé a já doufám, že nás vyjede velice slušný počet a složíme druhou sloku chorálu „Kuba Petr leští autobus“ 

D: Pojedeme se podívat do Katowic, pak máme doma Vsetín a Přerov, ale většina se určitě těší na derby s Vítkovicemi. Tamní fanouškovská sorta je dosti podivná, plná provokatérů a ubrečenců. To, že jejich sektor je pětkrát větší neznamená však, že kvalitnější a to budeme chtít dokázat, tentokrát na jejich půdě, ač jen v tréninkové hale. Jebat Vítek! 🙂

Budete jezdit na “daleké” výjezdy, jako jsou třeba Kadaň, Litoměřice, Ústí atd.? Přeci jen to bude velký skok od v podstatě regionálních soupeřů…

A: To určitě. Skok to bude velký, obzvláště v našem počtu.. Ale dali jsme si cíl, nebo přesněji řečeno mojim cílem, je do takových destinací vyjet alespoň jednou v solidním počtu. Určitě to bude těžké, hlavně středy, ale myslím, si že hlad po novém dobrodružství určitě bude a cesta se vždy najde.

D: Jelikož mám časově náročné zaměstnaní a rodinu, tak to bude dost obtížné. Každopádně se budu snažit vyjet jak to půjde, ať to bude kamkoliv. Jak již bylo ale řečeno, nejsme početným táborem, tudíž by nikdo neměl očekávat nějakě závratné počty.

Co pro vás hokejová Poruba a dění kolem ní znamená?

A: Jelikož jsem se v Porubě narodil a prakticky tady vyrůstám, tak je to srdcová záležitost. Hlavní roli hraje i fakt, že se s hráči známe. Porubou jsem vždy žil a žít budu a já doufám, že to za bubnem bude co nejdéle. V půlce minulé sezony jsem byl totiž rozhodnutý, že pokud se nepostoupí, tak za bubnem končím. Důvod je ten, že jsem věděl, že jediná cesta, jak náš sektor přežije klinickou smrt je postup. Zase se budu opakovat, na hovno systém, neatraktivní soupeři, návštěvy tipu 500 lidí na zápas a v sektoru 15 hlav.. Né, toho jsem byl součástí hodně let a nechtěl jsem to zažívat znova. Na hokej bych samozřejmě chodil dál, ale mé kroky by směřovaly na tribuny, kde bych vše sledoval z povzdálí. V Havlíčkově Brodu, kdy nám stačila prohra o gol k postupu, jsem si za stavu 3:1 pro domácí a pár minut před koncem říkal “ Tak a je konec“. Ani nevíte, jak jsem byl šťastný za to, že vše dopadlo dobře.

D: Je to můj koníček a zároveň obrovská vášeň. Už si nedovedu představit, že bych nešel na hokej. Naplňuje mne i aktivita na tribuně a ačkoliv jsem s tím chtěl párkrát seknout a koukat na hokej v sedě a v klidu, tak si to vždy nakonec rozmyslím. Ale co já vím, třeba ta nadcházející sezóna bude právě ta poslední. Přeci jen mi bude 30, mám manželku, děti a povinnosti k nim. Díky hokeji je dosti zanedbávám a ač je manželka dost tolerantní, trpělivost určitě jednou dojde. Zatím chápe, že je to část mě samého a za to ji moc děkuju!

Díky za rozhovor. Na závěr můžete něco vzkázat fanouškům, divákům, hráčům nebo třeba i vedení.

A: Choďte na Porubský hokej, přijďte mezi nás i do sektoru, každý je tam vítán a za každého budeme rádi. Hráčům přeji, ať se co nejrychleji sehrají, protože kádr přešel velkou obměnou a věřím, že to play-off urveme. Vedení týmu bych chtěl také poděkovat za to, jak seriozní a férový přistup k nám mají. A jedna věc na závěr.. I když se naše řady v sektoru rozšířit moc nepovedou, pamatujte si, že my, kteří tam hrdě stojíme a podporujeme svůj klub, i když se nedaří, obětujeme pro něj čas i peníze, tak řeči typu „Je Vás málo, jebu to“ k ničemu nevedou. Spíše se zkuste zamyslet nad tím, co udělat pro to, aby to lepší bylo. Protože to neděláte pro nás, ale pro ty kluky, kteří na ledě dřou za tu naši malou Porubu!

D: Tak trenérům bych rád popřál hodně štěstí ve skladbě nového kádru a taky bych jim rád připomněl, že i porubské srdce je někdy důležitější než statistiky jednotlivých hráčů. Budu konkrétní, mnoho lidí se chce dívat na porubské kluky a ač chápu, že klub má určité ambice a cíle, tak pevně doufám v zařazení Honzy Puškára jako zdejšího odchovance a dlouhodobě nejoblíbenějšího hráče dle různých anket a Marka Slavíka, který sice odchovancem Poruby není, ale už je zde řádku let a patří k pilířům sestavy. Jsem si jist, že zejména u Honzy by jeho nucený odchod nemusel být brán moc pozitivně a snesla by se u mnohých vlna nevole.

Vedení bych chtěl vzkázat, že se budeme snažit pokračovat v dobrých vztazích a snad to bude oboustranné.

No a fanouškům aby chodili na hokej, aby povzbuzovali v maximální možné míře Porubu a také bych chtěl touto cestou apelovat na všechny fanoušky, aby byli trošku v tom povzbuzování aktivnější. Přeci jen k nám nyní budou jezdit dost početné a kvalitní tábory a určitě nikdo z nás nechce, aby si připadali jak doma. Bude to těžká sezóna jak pro tým, tak pro nás, fanoušky, ale také to bude něco nového, pro mnohé nepoznaného. Doufám, že hokej v Porubě přitáhne lidi na stadion a že se dočkáme třeba v některém utkání plného stadionu s bouřlivou kulisou. Společně za Porubu!